O pozapomenuté publikaci pplk. Fr. Šípa

Nejspíš tak by asi hbitě odpověděl řadový „dobrovolec“ čs. legií na dotaz „vše v pořádku?“ náčelníka finanční správy Františka Šípa při výkonu služby v proviantním skladu někdy okolo roku 1920, někde na Sibiři, možná ve Vladivostoku. Ono se na některé otázky ani jinak odpovídat nedá, že?

Ale popořádku. Kdo to vlastně je ten „intendant“? Běžně dostupný slovník cizích slov[1] nám nabídne následující vysvětlení. „Intendantura“ (zde zřetelný vliv francouzštiny, viz „intendance“ – „správa“) – jinými slovy „vrchní dozor, vrchní správa“ – dříve zvláště divadelní, později i vojenská, zde intendanční znamenalo „týlová“ služba. „Intendant“ – v době čs. legií v Rusku důstojník pověřený touto správou, konkrétně, tehdy podplukovník, František Šíp[2], později ředitel Banky československých legií v Praze[3].

Shodou okolností právě před devadesáti lety bylo emeritnímu intendantu Františku Šípovi uveřejněno v historickém sborníku „Naše revoluce“ (ročník IV., 1926) pojednání „Několik kapitol o hospodářství naší Sibiřské armády“[4], s podtitulem „V odpověď na Bílou Sibiř  generála Sacharova“. O co tehdy šlo?

Představme si generála Konstantina Sacharova. V době vlády admirála Aleksandra Kolčaka jeden z nejvýše postavených důstojníků jeho štábu, který považoval čs. legie za prvek v Rusku nejen cizorodý, ale především nepřátelský. Dokonce v nich i viděl část z viníků porážky „bílého hnutí“ v Občanské válce. Svoje názory vylíčil mj. v publikaci „Bílá Sibiř“[5] (předpokládejme, že dnes dostupné vydání mladší se významněji neodlišuje od toho původního, výše zmiňovaného), na niž reaguje Šíp. Samozřejmě, že autoři obou publikací obhajují svá stanoviska na základě podrobné znalosti věci, včetně osobní zkušenosti s občanskou válkou v Rusku v letech 1917 – 1920.

František Šíp v úvodu poznamenává, cituju: „chci se dotknouti pouze výtek. Jež se týkají našich hospodářských snah … a konečně též celních revisí při odjezdu evakuovaných částí z Vladivostoku“[6]. O „zradě Rakouska“ či schopnosti či vojenské cti našich vojáků“ hovořit nechce, to nechává na jiných. Objektivně uznává, že z několika povrchních setkání s panem generálem nelze usuzovat na jeho charakter. Zhruba takto je vymezen úhel pohledu autora.

Šípova publikace[7] je přehledně členěna do následujících kapitol:

1. Naše hospodářské snahy v Rusku, s. 4,
2. Jak jsme se zásobovali?, s. 7,

• Naše vagony a brzdění provozu dráhy, s. 27,

1. Evakuace Samary a Povolží, s. 29,
2. Otázky finanční, s. 35,
3. S kým obchodováno?, s. 42.

Už začátek první kapitoly prozradí pero českého autora: Každému inteligentnějšímu muži bylo jasno, kam válka směřovala a během války, kdo jen trochu četl, viděl, jak se všechny státy připravují na to, co bude po válce. V různých revuích uvažovali ekonomové jak centrálních mocností, tak angličtí, francouzští a. j. o tom, kdo a z čeho zaplatí škody způsobené válkou … jak se zachovati vůči Německu, bude-li poraženo …“[8]

A právě Rusko skýtalo široké možnosti hospodářského rozmachu naší poválečné republiky. Na co čekat? V tomto mj. Šíp příčinu, proč naši „houfně a dobrovolně“ do služeb ruského státu, aby při nejbližší příležitosti mohli vstoupit do vojenské služby. Již od začátku války vznikaly tak různé česko-ruské hospodářské spolky, navazovali se kontakty, zakládaly družstva apod.

Jednání pokračovala i po Brest-Litevském míru[9] s představiteli nové ruské vlády. Například v Jekatěrinburgu byla zřízena Československo-ruská obchodní komora, registrována 2. prosince 1918. S vládou admirála Kolčaka se jednalo o odprodeji mědi, bavlny apod. (parafráze, viz Šíp[10])

Autor se ohrazuje proti výtce gen. Sacharova, který čs. legiím vyčítá mj. ruské uniformy. Na to Šíp reaguje tím, že, cituji: „Až do 1. dubna 1918 byla čs. armáda zásobována státními vojenskými orgány ruskými …“. Dle prohlášení ČSNR je od uvedeného data „hospodaření čs. legií samostatné“[11]. A získávání vagonů? Kde jinde než v „přifrontových rayonech“[12], především na tehdejším ukrajinském území? Konec konců, pokud domyslíme souvislosti, tak každý vagon, který nepadl do rukou nastupujícího nepřítele, přece oslabil německý nástup.

Jak Šíp dále opakovaně uvádí, tak čs. legie s sebou nadbytečných zásob nebrali, nepočítaje s delším pobytem v Rusku před cestou na francouzskou frontu. O každé dodávce proviantu bylo jednáno s příslušnými představiteli ruské vlády. Mimochodem, významnou roli při zásobování Čechoslováků sehráli sibiřští družstevníci („kooperatori“). Při rekvisicích byly vydávány „rekvisiční kvitance“, které byly později ve spolupráci s ruskými orgány státní správy zúčtovatelné.

Dále v textu Šíp uvádí názorné příklady pořizování různého proviantu na úvěr, včetně uhrazování těchto pohledávek. Za účelem řešení otázek hospodářských se představitelé čs. legií jednali jak s vládou bolševickou (únor, březen 1918), tak se sibiřskou „Prozatímní vládou“ (červen 1918). Za zmínku jistě stojí, cituji: „ … čerpali naši hospodáři … různé potřeby pro naši armádu, o čemž vedeno na straně ruské přesné účtování, vše jsme kvitovali, vše nám bylo fakturováno podle cen vlastních, tj. nabývacích, s 10% administrační přirážkou. … Co pak naše vojska během sibiřské akce nepotřebovala, nýbrž pouze opotřebovala. Bylo při evakuaci postupně odevzdáváno zpět do ruských skladišť …“[13]. Dokonce, dle Šípa, sami představitelé Finanční správy čs. legií naléhali na místní obyvatele, aby s případnými požadavky se obraceli přímo na správu za účelem kontroly našich hospodářů!

Čím více se rozvíjely vojenské operace na Sibiři, tím větší chaos nastával v zásobování bojujících armád. Proto, za účasti majora francouzské služby Guineta vznikla za účelem zavedené pořádku v tomto „Vrchní zásobovací rada“ se sídlem v Omsku («Высший совет снабжения союзных армий»)[14]. Sám Šíp se k činnosti tohoto orgánu dále v textu vyjadřuje velmi kriticky, ale věcně, cituji: „Návrh (Šípa – pozn. RK), který nevylučoval žádné organisace, tedy ani obchodníků a průmyslníků, a zabraňoval pouze spekulaci jednotlivců na Dálném Východě, se kooperativům zamlouval a měl býti šíře propracován jak za účasti jak jmenovaných organisací jakožto účastníků, tak i příslušných ministerstev.“[15] Jinými slovy – cítíme na straně čs. legií snahu o zavedení jakéhosi pořádku, na němž by mohli participovat všechny zúčastněné strany.

Šíp dokonce dále v textu zmiňuje epizodu se spekulantskou aférou okolo tzv. „Alliance Francaise“, která se vyostřila zatčením „konsula“ Jannota, případně zásobování čs. legií pomocí tzv. „obchodu výměnného“, tj. například rolníkům v Povolží dodali petrolej a z Uralu železo. Za účelem vyjasnění čs.-ruských vztahů byla v Omsku 4. listopadu 1918 podepsána smlouva mezi zástupci čs. armády a ruským ministerstvem zásobování. Následuje několik stran o hospodaření čs. legií s koňmi po dobu pobytu našeho vojska na Rusi. Vše, co bylo panu intendantu známo, řádně zaevidováno, vyúčtováno. (viz Šíp[16])

A co hospodaření s vagony? První, co zmiňuje Šíp, jsou vagony, ve kterých přijeli čs. legie z Ukrajiny na Sibiř, opakuje, že tyto by jinak padly do rukou Němců. Nepopírá fakt, že mnohé z nich si čs. legie podržely až do Vladivostoku, z nichž část jim byla i „jediným domovem“. Dále pak oponuje gen. Sacharovovi v tom, že by čs. legie „brzdily provoz“ na Trans-sibu. Možná jej komplikovali tím, že vyvolávaly zvýšenou potřebu vlaků východním směrem, ale právě proto čs. legie potřebovali v dopravě pořádek, aby samy měly, čím jet dál.

Co se týče finančních otázek, o těch Šíp hovoří jako člověk věci znalý věci, vyvraceje jeden nesmysl gen. Sacharova za druhým. Diví se například, kde vzal generál informaci, že ze státní tiskárny v Irkutsku si čs. legie vzaly pro svoji potřebu „cliché“ (štočky), tisknouce si následně vlastní tisícirublovky. Zamýšlí se pak, k čemu by pak udržovaly u filiálek státní banky své účty a převáděly peníze často přes místní státní úřady (казначейства). Proč by čs. legie padělaly bankovky, které ve své doby byly vysoce inflační? Ano, některé pohledávky bývaly řešeny se zpožděním, vzhledem k nestabilnosti spojení a sporné možnosti zpětně ověřit poukaz. (parafráze, viz Šíp[17])

Málokdo si dnes uvědomuje, že vydržování čs. vojska na Rusi nebyla zdaleka levná záležitost. Proto bylo v zájmu Čechoslováků hospodařit co nejefektivněji, vypořádat co možná nejvíc použitého i spotřebovaného majetku tak, aby byly v nejkratších lhůtách vypořádány vzniknuvší pohledávky. V závěru publikace následuje výčet nejdůležitějších obchodních partnerů v době pobytu čs.  legií na Rusi. Za zmínku jistě stojí telegramy o vzájemné obchodně-politické spolupráci se sibiřskými a uralskými kooperativy pod titulkem „Společné zájmy ruské a československé kooperace“, které byly publikovány v Československém deníku 16. prosince 1918. (parafráze, viz Šíp[18])

V závěru publikace Šíp v podstatě opakuje známou Masarykovu tezi, že se čs. legie, po vzniku RČS čs. vojsko, nehodlá nikterak vměšovat do vnitřních záležitostí Ruska, natožpak podporovat kohokoliv z místních „avanturistů“ v honbě za vlastním prospěchem bez ohledu na zájmy národní.  Možná i to byla jedna z vážných příčin, proč se tak často ruské domácí obyvatelstvo vracelo po činech „kolčakovců“ raději k bolševikům, než aby snášelo další teror. Konec konců, i Čechoslováci se starali především o svoje zájmy, o svoji republiku. To jim přece nikdo nemůže vyčítat. Jen škoda, že tato publikace doposud nevyšla v ruském překladu.

Zájemcům o podrobnější fungování tzv. Tech-odu“ (Technické oddělení čs. vojsk), které se právě zabývalo výrobně-hospodářskou činností, mohu doporučit populární publikaci majora čs. legií J. A. Splitka: Národohospodářská činnost československých vojsk na Sibiři[19], včetně úvodu o vzniku České družiny[20] v roce 1914.

Poznámka: Není-li řečeno jinak, pak vše odkazy ke dni 20. 2. 2016.

[1] Klimeš, Lumír: Slovník cizích slov, SPN, Praha, 2010.

[2] Zikeš, Josef (ředitel): Vojenský ústřední archív, Databáze VHA, zadáno ve formuláři „Šíp, František“,

IN: http://www.vuapraha.cz/soldier/7628100

[3] Singer, Miroslav (guvernér): Česká národní banka, archiv: ČNB > O ČNB > Archiv ČNB > Fondy archivu ČNB > Banka československých legií (Legiobanka) v Praze,

IN: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/archiv_cnb/fondy/banka_cs_leg.html

[4] Charfreitag. Jiří (předseda): Klub přátel pplk. K. Vašátky o. s., oficiální stránky Klubu, „Literatura, prameny,

IN: http://www.karelvasatko.cz/ruske-legie-literatura/nekolik-kapitol-o-hospodarstvi-nasi-sibirske-armady

Poznámka: Není-li řečeno jinak, pak vše odkazy ke dni 20. 2. 2016.

[5] Сахаров, К. В.: Чешские легионы в Сибири (Чешское предательство), Берлин, 1930 (немецкое издание), Предисловие к немецкому изданию профессор Кельнского университета истории д-р М. Шпан.

[6] Šíp, František: Několik kapitol o hospodářství naší Sibiřské armády, Legiografie, Praha, 1926, s. 3.,

IN: http://www.karelvasatko.cz/ruske-legie-literatura/nekolik-kapitol-o-hospodarstvi-nasi-sibirske-armady

[7] Tamtéž.

[8] Tamtéž, s. 4.

Poznámka: Není-li řečeno jinak, pak vše odkazy ke dni 20. 2. 2016.

[9] Hanzal, Jaromír: Brest-Litevský mír, IN: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/brest-litevsky-mir-3-3-1918/

[10] Šíp, František: Několik kapitol o hospodářství naší Sibiřské armády, Legiografie, Praha, 1926, s. 6.

[11] Charfreitag. Jiří (předseda): Klub přátel pplk. K. Vašátky o. s., oficiální stránky Klubu, „Den po dni“, http://www.karelvasatko.cz/historie-ceskoslovenskych-legii/denpodni

[12] Šíp, František: Několik kapitol o hospodářství naší Sibiřské armády, Legiografie, Praha, 1926, s. 7.

[13] Tamtéž, s. 16.

[14] Tamtéž, s. 19.

Poznámka: Není-li řečeno jinak, pak vše odkazy ke dni 20. 2. 2016.

[15] Šíp, František: Několik kapitol o hospodářství naší Sibiřské armády, Legiografie, Praha, 1926, s. 20.

[16] Tamtéž, s. 21n.

[17] Tamtéž, s. 35n.

[18] Tamtéž, s. 45.

[19] Splitek, J. A.: Národohospodářská činnost československých vojsk na Sibiři, nedatováno,

IN: http://www.karelvasatko.cz/images/stories/Knihy_PDF/Splitek_hospodareni_legii.pdf

[20] Kuthan, Pavel J.: Česká družina I. – XV., IN: http://www.valka.cz/1190-Ceska-druzina-1914-1916-I-?utm_source=valka_cz&utm_medium=article&utm_campaign=serial