Nedávno mi z Prahy přišla nová zásilka knih. Udělali mi naši radost! Mezi jinými publikacemi dorazil i poměrně útlý, poněkud skromně vypravený, svazek s prostým názvem „Člověk Edvard Beneš“[1].

Už ilustrace na obalu napovídá, že půjde spíše o populárně-naučné podání než o učené pojednání, traktát. V černo-bílé versi je zde zobrazen intelektuál Beneš z profilu.  v módním pulovru, prohlížející si zálibně tenisové rakety. Nad portrétem státníka designérka Dana Kavalecová zdůraznila červeně jediné slovo BENEŠ. Publikace je hojně doprovázena komentovanými černo-bílými nejen pracovními, ale i civilními fotografiemi ze života pana prezidenta.

Hloubavější čtenáře potěší vedle předmluvy a sedmi chronologicky řazených kapitol poznámkový aparát, výběrový seznam použité literatury i reprezentativní rejstřík osobních jmen. Libě naladí už zvolená motta předcházející text – Shakespeareovo a Churchillovo – důstojně uvozující tragický osud politika Beneše.

V předmluvě autoři na ploše několika odstavců uvozují, o čem že a jak bude pojednáno dále. Nekladou si vysoké cíle, nemajíce ambice publikovat vyčerpávají životopis Benešův, nýbrž, cituji: „Jde v podstatě o dokumentární pásmo, které chce … přiblížit čtenářům ony stránky Benešovy osobnosti, jež jsou ve veřejném povědomí do jisté míry zastíněny jeho mnohem známějším dějinným portrétem spoluzakladatele samostatného československého státu, …“[2]. Potěší i to, že, cituji dále: „Významným podnětem ke vzniku této publikace se však staly také nevybíravé polistopadové útoky na Edvarda Beneše a na jeho úlohu v novodobých českých dějinách“[3].

Jak už to v Čechách často bývá, tak oba naši první prezidenti Republiky československé (RČS, tehdy psáno na francouzský způsob) vyšli ze skromnějších poměrů, dobývajíce svých úspěchů, znalostí, diplomů převážně vytrvalou prací. Oba přímo žili myšlenkou samostatného RČS, obětujíce jí v podstatě vše, včetně soukromého života, nasazujíce mimo jiné i život především během První světové války[4]. Řečnická otázka – obou prezidentů si samozřejmě vážíme, ale kdo si dnes vzpomene na jejich neméně obětavé ženy, paní Charlottu a paní Hanu, které věrně doprovázely svoje manžely v dobrém i zlém?

Dovolím si menší odbočku týkající se tématu, nikoliv publikace. Kdo by měl zájem se s osobností Edvarda Beneše seznámit podrobněji, tomu můžu vřele doporučit obě Benešova muzea – jak to v jeho rodných Kožlanech[5] u Rakovníka, tak i to v Sezimově Ústí[6], kde je prezident pohřben.

Autoři publikace se vydali opravdu „ad fontes“[7], tj. k pramenům, zmiňujíce i kořeny rodiny Benešových v Kožlanech a na Rakovnicku. Tímto odkazem mile ilustrují poměry, z kterých Edvard Beneš vyšel. Stručně se seznámíme i s dalšími představiteli rodu Benešů, kteří se angažovali v české politice, především s jeho starším bratrem Vojtou, který se zasloužil o to, aby i ten nejmladší z bratrů šel na studia.

V dalších kapitolách se dozvídáme o dalších nelehkých, zato velmi důkladných, Benešových studiích doma i v zahraničí. Osudovým se mu stalo setkání s profesorem Masarykem, s nímž si záhy „kápli do noty“, aby se později stali nejen nejbližším i spolupracovníky, ale i přáteli. Dovede si dnes vůbec někdo představit Československo bez těchto dvou osobností? Podrobnosti dále ve velmi čtivém textu.

GL

[1] Novotný, K. – Kufnerová, Z.: Člověk E. Beneš, Čtení o druhém prezidentovi, Nakladatelství BVD, Praha. 2010.

[2] Novotný, Karel – Kufnerová, Zlata, s. 5.

[3] Tamtéž, s. 5.

[4] Havelka, Radek (vlastník a provozovatel): Válka.cz, IN: www.valka.cz

[5] Přibyl, Vladimír (starosta města Kožlany): Městské muzeum Kožlany,

IN: http://www.kozlany.cz/turista/muzeum/, 23. 11. 2015

[6] Dvořák, Pavel (vedoucí Úřadu vlády ČR): Vila Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí,

IN: http://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/dalsi-objekty/vila-v-sezimove-usti-55729/

[7] Kohoutek, Rudolf: Slovník cizích slov, IN: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ad-fontes