Kdo by se dneska nesetkal s nevyžádanými letáky v poštovní schránce? Ač si na ni dnes mnozí lepí glosy jako „nevhazovat reklamní letáky“, přeci jen tam někdy něco takového přistane. A co teprve v její elektronické versi!

          Zpravidla se jedná o zdánlivě seriozně vyvedený list křídového papíru rozličného formátu se zcela nepotřebnou informací o čemsi důležitém[1]. Čím větší hloupost, tím vyzývavější provedení, žádající, ba žebronící o naši pozornost. V mailové variantě – čím křiklavější vyvedení barev, tím vyšší pravděpodobnost, že se jedná právě o něco takového.

          Schránku[2] ovšem, jako zákonů dbající občan, zpravidla vybírám průběžně. Sic, neočekávaje zrovna ob den obsílku soudní, přeci jen chápu, že na dopis úřední je třeba reagovat ve lhůtě zákonné. Může se ovšem stát, že to poštovní oznámení nějak zanikne mezi zmiňovanými reklamními letáky. Nepopírám, můj případný problém! Jak z prekérní situace ven?

          Osobně bych se přimlouval za to, aby autoři těchhle nevyžádaných tiskovin a zpráv, potažmo reklamy vystoupili častěji z anonymity. Kdo tedy nese zodpovědnost, když na tiskovině není uveden jmenovitě autor? Konkrétní jména lze dnes nejednou dohledat až v obchodním rejstříku[3]. Přiznám se, moc se nevyznám v nuancích právnické terminologie. Za co ještě zodpovídá předseda či člen představenstva (statutárního orgánu) či dokonce dozorčí rady?

          Ze starých, snad ještě černobílých, filmů pro pamětníky jsem vyčetl, že každou firmu někdo kdysi vlastnil, tedy majitel, řídíval ji pan ředitel, toho doprovázel tajemný muž vzadu zvaný tajemník, navenek zastupoval, tedy jednal za ni jednatel, účty vedl účetní. Mezi nimi fungovaly jakési, nám, obyčejným smrtelníkům, tajuplné vztahy. Pokud firma zkrachovala, zpravidla stanuli před soudem výše zmiňovaní konkrétní občané[4] a řešilo se vypořádání s věřiteli.

Dovedu si představit, že nějakou marginální stížností na kvalitu zboží či jakéhosi nevrlého zaměstnance se jistě nebude zabývat generální ředitel. Ale, ke komu se obrátit s případnou reklamací, když na webovkách nenajdu konkrétní jméno? A na adrese, kde jsem zboží kupoval, už pobočka firmy nesídlí? Chudák pošťák, který má cosi doručit, nevěda pořádně komu! A co teprve písemná odpověď na stížnost via internet začínající neosobními slovy „dobrý den“[5], končící „zákaznický servis firmy XYZ“? Pokud by mne uspokojila, budiž. Ale při zamítnutí mého požadavku jaksi to nemám rozporovat kam. Záměr, obyčejný šlendrián nebo snad pohodlnost?

GL

---

[1] O čemsi důležitém? Jak pro koho … pro autora možná, připodotknutí autora (dále jen pp),

[2] Té datové schránce se zatím úspěšně vyhýbám, pp.

[3] Benešová, M. (ministryně spravedlnosti): Veřejný rejstřík a   Sbírka listin,

IN: https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik

[4] V rámci zachování genderové vyváženosti – případně občanky, pp.

[5] Ve škole jsme se kdysi učili, že oslovení v formálním styku vypadá tak, že k dámě se obracíme „vážená paní“, k gentlemanovi „vážený pane“, pp.