(Název ulice jako symbol doby)

Když se po světové válce z ulice „Auf den Vierteln“ stala opět ulice „Na čtvrtkách“, nikdo ještě netušil, že 30. 4. 1952 zemře významný představitel řeckého proletariátu a hrdina protinacistického odporu Nikos Belojanis. V krátkém mezičase od května 1945 do září 1946 sice brněnská ulice v Králově Poli nesla jméno „Mečířova“ na počest hrdinů domácího odboje, avšak tento název byl hbitě opuštěn poté, když se ukázalo, že bývalý letec RAF Miloš Mečíř se nevrátí z emigrace ve Velké Británii.

Název „Belojanisova ulice“ kupodivu vyhovoval národnímu výboru téměř čtyřicet let, tedy od 16. 6. 1952 až do 29. 8. 1991. Druhého roku po „sametové revoluci“ se brněnští spoluobčané z jakéhosi důvodu opět rozpomněli na svého rodáka a vrátili ulici její dřívější název. Nynější „Mečířova ulice“ připomíná památku jednak člena odbojové organizace „Obrana národa“ Vítězslava Mečíře (narozen 16. 7. 1887 v Mladé Boleslavi a popraven v Berlíně – Plötzensee 26. 8. 1942) a jednak jeho syna letce Miloše Mečíře (9. 8. 1913 – 22. 10. 1987). Oba měli k ulici bezprostřední vztah, neboť na ní bydleli, a to v domě č. 37.

Konec konců, brněnští rodáci v té době již nebyli nuceni přehlížet odkaz českých letců, bojujících během světové války v řadách Royal Air Force, neboť i prezident Václav Havel šel příkladem a vyznamenal kapitána Otakara Hrubého za jeho účast v bojích o Británii. Řád Milana Rastislava Štefánika byl udělen Otakaru Hrubému na pražském hradě ke státnímu svátku v r. 1991. Otakar Hrubý nejdříve bojoval ve svazku 111. britské stíhací perutě a později zůstal u československé 310. perutě RAF až do 15. 5. 1945, kdy byl propuštěn z RAF a poté trvale demobilizován 13. 9. 1945.

Miloš Mečíř – letec RAF

Vraťme se však k Miloši Mečířovi. Po uzavření českých vysokých škol   17. 11. 1939 bývalý student medicíny již neměl důvod, aby dále zůstával v Československu. Po prvním rozsáhlejším zatýkání členů „Obrany národa“ v roce 1939, které bylo usnadněno tím, že gestapo převzalo od policie neporušenou evidenci obyvatel, se Miloš Mečíř rozhodl emigrovat. Ve chvatu už neměl příležitost k tomu, aby získal diplom na lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kde studoval.  Pro své záměry ovšem skupina bývalých studentů především potřebovala dopravní prostředky a zbraně, takže z kasáren motorizovaného praporu na „Domažlické ulici“ nejdříve zmizelo šest motocyklů a poté ze skladiště zbraní v ulici „Pod kaštany“ byl odcizen nezjistitelný počet pušek a revolverů. Přechody do ciziny pomáhal organizovat jednak „Sokol“, jednak „Svaz letců“ a jednak odbojová skupina „Obrana národa“.

Bylo pozoruhodné, že pracovníci českého konzulátu v polském Krakově neopouštěli své místo ještě v mezidobí od okupace ČSR v březnu 1939 až do útoku Německa na Polsko v září 1939, neboť předpokládali, že jejich pomoci bude zapotřebí při odchodu českých dobrovolníků na západ. Cestu přes Polsko zvolili například profesionální armádní piloti pod vedením kapitána Josefa Dudy, v jehož skupině byli dále četař Otakar Hrubý, nadporučík Josef Hudec a poručík Stanislav Fejfar. Skupina překročila česko-polskou hranici nedaleko Místku v červnu 1939 a pak se z Gdyně dopravila do Boulogne-sur-Mer na severu Francie, kam dorazila 17. 6. 1939. Na polském parníku „Sobieski“ tehdy Josef Duda zodpovídal za transport 140 českých dobrovolníků.  Po napadení Polska Německem, a tedy po vypuknutí světové války 1. 9. 1939 však tato cesta již nebyla průchodná.

Jelikož Miloš Mečíř se zpozdil a vypravil se do ciziny až na podzim roku 1939, válka v Polsku mu znemožnila, aby mohl využít pomoci polských přátel, jejichž adresy si prozíravě opatřil předem.  Nenechal se však zaskočit a do Francie se prosmýkl jižním koridorem. Nejen v Polsku, ale též v Jugoslávii bylo možno obrátit se na československý konzulát, který Čechům rád vypomohl.

Miloš Mečíř tedy putoval přes Jugoslávii a již v listopadu 1939 se prezentoval na československém konzulátu v Bělehradu. Přes Bejrút se pak doplavil do Francie na lodi „Providence“ a dne 5. března 1940 byl evidován u „Náhradního tělesa československé armády“ v Marseille. Jeho prvním stanovištěm se stalo jihofrancouzské městečko Agde, kde Francie vojákům poskytovala ubytováni v chatrném táboře z dob občanské války ve Španělsku. Po porážce Francie v červnu 1940 však i toto zázemí zklamalo a přinutilo dobrovolníky, aby se přesunuli do Anglie, kam Miloš Mečíř dorazil 24. 6. 1940.

K britskému letectvu byl přijat dne 24. 7. 1940. Kvůli dokončení medicínských studií byl uvolněn z letectva 15. 1. 1941, ale po půl roce se vrátil již jako graduovaný lékař. Nejdříve procházel pilotním výcvikem v Cranfieldu a po jeho absolvování byl zařazen k 19. britské peruti, kde sloužil dva měsíce, a to od 22. 4. 1942 do 12. 6. 1942. Poté byl přemístěn k 313. československé stíhací peruti v Churchstantonu, kam nastoupil 12. 6. 1942 a kterou opustil 15. 2. 1944, kdy byl přeložen do Londýna. Ke konci války od 19. 3. 1943 sloužil u Night Vision School. Dne 15. 5. 1945 byl z RAF propuštěn a v září 1945 byl trvale demobilizován.

Za své bojové úspěchy byl třikrát vyznamenán „Československým válečným křížem“ a dvakrát „Československou medailí za chrabrost a za zásluhy“, přičemž obdržel i čtyři britská vyznamenání. Ještě po návratu do Československa byl v říjnu 1945 povýšen na nadporučíka.

Čeští piloti v RAF

Různými perutěmi RAF prošlo celkem na dva a půl tisíce Čechů a 531 letců přišlo v bojích o život. Když byla dne 25. 10. 1940 uzavřena československo-britská dohoda o dobrovolné službě v pozemních jednotkách a letectvu, už jen reagovala na daný stav věcí, neboť bojů o Británii v létě 1940 se do té doby již zúčastnilo asi 1000 československých letců. Přílohou této dohody byl dodatek z 16. 12. 1941, pojednávající o čs. letectvu. Čs. letecké síly byly soustředěny do 310., 312. a 313. stíhací perutě i 311. perutě bombardovací. Stíhači létali na strojích Spitfire anebo Hurricane, přičemž buď chránili anglickou pevninu před německými nálety anebo sloužili jako doprovod lodním konvojům.  Bombardovací 311. peruť létala hluboko do německého vnitrozemí, kde v případě sestřelení čekala české piloty jistá smrt, protože byli považováni, podobně jako za 1. světové války, za vlastizrádce, bojující proti vlastnímu státu.

Pokračování …

Dana Ferenčáková