Pokračování z AVD REVUE IV/ 2019

V srpnu 1939 Hromádko opět navštívil Moskvu a znovu podepsal exportní smlouvu, která se týkala vývozu obráběcích strojů, lisů, děl a obrněných vozidel. Jednal například s Vannikovem o dodávkách aut, bojových pancéřových vozů, lokomotiv, vagonů a dělostřeleckého materiálu. Setkal se také se Z. Fierlingerem (1891 – 1976) a oznámil mu, že Škodovka i Zbrojovka pomůže financovat čs. zahraniční odboj. Peníze byly poukazovány prostřednictvím Pragobanky, Pražské úvěrové banky, anebo je osobně předávali pracovníci Škodovky při svých zahraničních cestách. Podobně i Hromádkovi se dařilo udržovat kontakt s exilem a informovat zahraniční odboj během pobytu v Bělehradě, kam jezdil od dubna 1939 do března 1941. I když byl Hromádko pod neustálým dohledem, stýkal se tam s Rusem Popovem, patrně zpravodajským důstojníkem.

Například 7. 7. 1939 Hromádko oznámil, že Německo si objednalo vojenský materiál, který má být dodán k polským hranicím. Zpráva byla doručena britskému zpravodajci a měla za následek okamžité svolání anglické ministerské rady. Po jejím ověření byla zpráva předmětem vysoce důležitého jednání o pravděpodobném napadení Polska a vypuknutí války. Jak známo, útok na Polsko byl zahájen 1. 9. 1939.

          Na str. 245 uvádí Pacner, co konstatoval V. Hromádko po válce: „Generál Savčenko a Goremykin mi v únoru 1941 předali dopis od maršála Stalina a žádali, abychom co nejdříve poslali do Ruska všechny technické a výrobní podklady, týkající se výzbroje.“ Přitom byl Hromádko pozván i na další schůzku, kam však již nedorazil, protože ho Němci nepustili.

Místo něj odjel do Moskvy koncem března 1941 inženýr Josef Škvor, který varoval Rusy před německým útokem. Jak potvrdil svědek Ismail Achmetov (narozen v Orsku 1904) před Právním výborem amerického kongresu, ze Škvorovy zprávy vyplývalo, že na sovětských hranicích se soustřeďují německá vojska a Škodovka dostala rozkaz z Berlína, aby snížila dodávky do SSSR na polovinu. Stalin však přes zprávu napsal červeným inkoustem: „Je to anglická provokace a jejího autora je třeba potrestat.“  Ismail Achmetov, který byl v té době vedoucím čtvrtého oddělení GRU, dostal za úkol, aby odjel do Německa a zjistil skutečný stav věcí. V roce 1942 však v Turecku zběhl a v r. 1953 požádal v USA o politický azyl.

 V květnu 1941 se Německu podařila nebezpečná provokace. Německý nákladní letoun přeletěl přes sovětské hranice a přistál až v Moskvě. To se stalo záminkou, aby byla rozpoutána vlna zatýkání velitelů protivzdušné obrany. Týkalo se to především generála G. M. Šterna, který byl velitelem protivzdušné obrany už od ½ ledna 1941. Byl zatčen 7. 6. 1941 a zastřelen bez dnes doložitelného rozsudku 28. 10. 1941 spolu s dalšími pětadvaceti osobami u vesnice Barbyš nedaleko Samary. Posmrtně byl rehabilitován 25. 8. 1954.

Jak známo, Josif Stalin (1878  – 1953) do poslední chvíle nedopřával sluchu těm, kdo varovali SSSR před napadením Německem. Zvláště hlubokou nedůvěru pociťoval vůči všem dobře informovaným představitelům vojenské rozvědky anebo těm, kdo byli účastni občanské války ve Španělsku. Ke své škodě byl Grigorij Štern od ledna 1937 až do dubna 1938 vojenským poradcem republikánské španělské vlády.

K přepadení Sovětského svazu došlo v noci z 21. na 22. června 1941, ale operace „Barbarossa“ se připravovala již od 18. 12. 1940, kdy k ní Hitler vydal směrnici č. 21. Němečtí generálové tehdy sice namítali, že je předčasné pouštět se do války s SSSR, ale Hitler je přesvědčil, že termín je naopak naplánován velmi vhodně. Argumentoval takto: „Osmdesát procent velitelského sboru Rudé armády bylo likvidováno, armáda byla zbavena velení a oslabena jako nikdy. Je nutno bojovat nyní, dokud nevyrostou nové kádry.“

          Hitlerovy argumenty se opíraly o realitu. Během „velkého teroru“ v letech 1937 – 939 soudní orgány Rudé armády odsoudily desetitisíce osob, přičemž likvidovaly i nejvyšší armádní velitele. Represe v Rudé armádě tehdy odsoudil i Lev Davidovič Trockij (1879 – 1940), když 13. 3. 1939 v zahraničí napsal: „Stalin zlikvidoval výkvět velitelských kádrů, zastřelil, propustil anebo odvlekl do nápravných táborů okolo třiceti tisíc důstojníků.“ 

Většinu zatčení a trestů podepsal Kliment Jefremovič Vorošilov (1881 – 1969). Kromě zde jmenovaného Grigorije Šterna (1900 – 1941) byl v lednu 1938 byl zatčen také Lev Alexandrovič Šnitman (1890 – 1938), bývalý vojenský přidělenec v ČSR v letech 1936 a 1937, jak už bylo uvedeno. V lednu 1938 byl povolán do Moskvy, kde byl uvězněn 14. 1. 1938. Po obvinění ze špionáže a z účasti na spiknutí v řadách Rudé armády byl popraven 28. 8. 1938. Rehabilitován byl v roce 1956. Naopak Ismail Achmetov (narozen 1904) přežil válku díky tomu, že se nacházel v USA, kde v r. 2007 zveřejnil memoáry „In and Out of Stalin´s GRU“.

Poznámka: Text vychází především z kapitoly „Kapitáni zbrojního průmyslu“, publikace Karla Pacnera „Československo ve zvláštních službách“ (díl II., vydala Themis, Praha, 2002), dále pak z memoárů Ismaila Achmetova, „In and Out of Stalin´s GRU“ (zveřejněné v USA v r. 2007) a z životopisných údajů dostupných ve veřejných internetových zdrojích (jako například: https://www.spisovatele.cz/karel-pacner).

Dana Ferenčáková