Úvodem[1]
Jistě netřeba do nekonečna vysvětlovat úlohu první československého prezidenta Masaryka[2] nejen v našich, ale i v světových dějinách. Právě on vnesl do tradičního ducha politických šarvátek nikoliv samozřejmé myšlenky humanismu, střízlivé analýzy, možná nejednou tvrdé, ale vždy věcné a korektní diskuse. Svoji erudici dokázal na relativně ztracených sporech – nejprve o pravost RKZ[3], později o vinu či nevinu Leopolda Hilsnera[4]. Svým nasazením pro pravdu, spravedlnost, zdravý rozum možná ztratil mnohé pochlebovače, ale získal si respekt doma i ve světě.
Masaryk se záhy rozhodl prosazovat české zájmy – zprvu na poli univerzitním, později i politickém. V dobách, kdy působil jako politik v Rakousku-Uhersku[5], nikdy nepatřil k „hlavnímu proudu“. Ovšem, když se ujal slova „poslanec Masaryk“[6], sněmovna ztichla, zaposlouchajíc se do vytříbeného, pečlivě vypracovaného řečnického vystoupení. Když nenašel společnou řeč s dobovými politickými stranami, neváhal, založiv si vlastní[7].
Záhy po začátku „Světové války“ (nemohl tušit, že za dvacet let se z ní stane ta první ze dvou světových válek) se smířil s myšlenkou, že R-U nelze již reformovat a postavil se do čela zprvu českého, po ustanovení ČSNR[8] československého odboje. Národně-osvobozenecké teze Masaryka a jeho spolupracovníků byly od roku 1915 průběžně publikovány obzvláště v revue „La Nation Tchéque“[9].
Následující autorský příspěvek, který původně zazněl jako soukromá přednáška pro přátele, bude redakcí doplněn o běžně dostupné veřejné odkazy a výběrový seznam pramenů. Jednalo se tehdy o jednorázové vystoupení autora, který se dnes zabývá jinými tématy, proto na případné dotazy či doplňující otázky nebude odpovídat.
Období 1914 – 1916
Uvedeme toto období citací z manifestu pravděpodobně nejznámějšího Habsburka Františka Josefa I.[10] „Mým národům!“: „Jsem nucen přikročiti k tomu, aby se mocí zbraní opatřily nezbytné záruky, které zabezpečí „mým národům“ pokoj uvnitř a trvalý mír navenek, ustavičně rušený vyzývavostí a nepřátelskými akty Srbska“.
V Německu tehdy vypuká až frenetické nadšení z vyhlášení války, podporu vyhlášení války podepisuje 256 významných osobností. Zdrcený Albert Einstein se pokouší vydat výzvu k odvrácení války, ale nesehnal pod ni čtyři podpisy! Vídeň jásá, do švestek bude po všem. Zamýšlená trestná výprava vedla k tomu, že si během týdne velmoci vzájemně vyhlásily válku, jejíž běsnění překonalo hrůzy třicetileté války[11].
Zdrcený císař pak po ostudné prohře se Srbskem na konci r. 1914 prohlásil: „Má-li habsburská monarchie zaniknout, ať se tak stane důstojně“. A že přitom padne více jak milion tři sta rakousko-uherských vojáků, že zahyne čtyři sta tisíc civilních obětí v zázemí, to jaksi velkopansky zapomněl vzít v úvahu. Nakonec se prohrané války a rozpadu své monarchie už nedožil.
Situace na frontách v r. 1914
Bojové operace se v r. 1914 rozvinuly na třech frontách. Na srbské, kde válka vypukla, na hlavní západní, kde Německo napadlo Francii a konečně na východní, kde ruské armády zaútočily na Prusko. Všechny útočící armády byly brzy zastaveny a vrženy nazpátek. Vstupní bojové operace brzy uvízly v patové zákopové válce ve stokilometrových zákopových liniích. Rozhodující zbraní se stal kulomet a ostnatý drát. Zteče proti kulometným hnízdům se měnily v kolektivní sebevraždy. Úmorné souboje s bezvýznamnými posuny frontových linií přinášely obrovské dosud nepoznané oběti na životech.
Na srbské frontě byl císařem jmenován vrchním velitelem Oskar Potiorek[12], který svým šlendriánem a nekompetentností zavinil tragedii v Sarajevu. Rakousko útok zahájilo současně s nástupem proti Rusku na Visle. Rakousko mělo proti Srbům převahu 6 divizí, ale velmi zkušený srbský velitel Putnik zahnal během deseti dnů rakouské jednotky zpátky a vypadalo to, jako kdyby se žádný rakouský vpád nekonal.
Po několika týdnech zaútočil v listopadu 1914 Potiorek znovu. Na pouhé dva dny obsadil Bělehrad a jakmile Srbové obdrželi zahraniční zásilky munice vyhnali Rakušany znovu tam, odkud přišli a získali si tím obdiv celé Evropy. Rakušané ztratili v Srbsku téměř padesát procent důstojnického sboru a Conrad von Hötzendorf přímo na frontě Potiorka degradoval a zbavil velení. Fronta se ustálila prakticky na hranicích monarchie až do října 1915. Rakousko bylo potupeno a muselo požádat Německo a Bulharsko o pomoc a od té doby de facto rakouská armáda bojovala pod německým velením. Teprve v prosinci pod německým velením půlmilionová armáda Rakouska, Německa a Bulharska porazila Srbsko. Srbové museli pak za obrovských obětí ustupovat přes Albánii k Jadranu a tam je britské loďstvo evakuovalo. Později se znovu pod britským velením zapojili do války v Řecku a na Balkáně.
Na západní frontě postupovaly německé armády podle tzv. Schliffenova plánu[13]. Podle něj měli obejít francouzské hraniční pevnosti věrolomným přepadením neutrálního Lucemburska a Belgie, pak v šesti týdnech mohutným úderem porazit Francii, než zmobilizuje Rusko. Pak se bleskově přesunout po železnici do Ruska a tam válku ukončit. Realizace plánu německé armádě zpočátku vycházela. Lucembursko nebojovalo, ale Belgie se neobyčejně statečně bránila, ale přesila byla ohromující. Němci vtrhli do Francie v pěti proudech. Francii přispěchali na pomoc Britové, nicméně pod tlakem ustoupili až k řece Marně a fronta se hrozivě přiblížila k Paříži. Zde se německé velení odchýlilo od Schlieffenova plánu a místo obchvatu Paříže na ni zaútočili přímo.
Francouzi pak zorganizovali dnes již legendární akci šesti set pařížských taxíků a autobusů, které v nekonečných konvojích přivážely posily na frontu. Tyto posily zaútočily na oslabená křídla německé armády, zastavily a donutily Němce ustoupit o 60 km zpět a ti zde vybudovali síť zákopů od kanálu La Manche až ke švýcarským hranicím. V nich válka uvízla na tři roky v zákopových bojích. V bojích bylo nasazeno celkem dva miliony vojáků na obou stranách a ztráty na životech dosáhly do té doby nepředstavitelných okolo půl milionu padlých. A to neměla být poslední taková bitva na západní frontě. Na úspěšnou reprízu alespoň první poloviny Schlieffenova plánu si tedy Němci museli počkat až do r. 1940.
Situace v 1. ½ války
Ve snaze zvrátit nehybnou zákopovou válku, Němci jako první sáhli k barbarskému řešení – nasadili chemické zbraně. Nejprve v r. 1915 u belgického města Ypres[14] vypustili plynný chlor do nepřátelských zákopů. Vzápětí chemickou válku zahájily i dohodové velmoci a chemické zbraně se používaly na obou stranách až do konce války.
V r. 1917 Němci u téhož města nasadili účinnější a daleko zákeřnější zpuchýřující látku yperit. Údaje o obětech chemické války státy nikdy nezveřejnily, za použití těchto látek se všechny státy po válce styděly. Za co se ale zbrojařské koncerny všech zemí nestyděly, byl odporný obchod se smrtí vlastních vojáků prostřednictvím obchodu s neutrálními státy. Německé podniky vyvážely železo a ocel do Francie a Anglie, protože ty nabídly vyšší cenu. Němečtí pěšáci tak umírali na ostnatém drátu vyrobeném z německé oceli. Nikl a měď pro Německo dovážely lodě přes Švédsko z francouzských kolonií. Francouzští vojáci pak umírali zasaženi kulkami opláštěnými niklem z francouzských dolů. Německými optickými přístroji Zeiss-Jena neutrální Holandsko zásobovalo anglické válečné loďstvo. Anglie na oplátku prodávala Německu palivo do leteckých motorů. Akcionáři zbrojovek a bankéři tak mohli sledovat vývoj na frontách s vidinou dalších, a ještě větších zisků.
…
JN
Poznámka
Úplná verse textu „První světová válka a vznik Československé republiky“ je dostupná v klasickém vydání čtvrtletníku AVD REVUE I+II/ 2019, které bylo rozesláno v rámci povinných výtisků mj. do všech krajských knihoven, případně k disposici v redakci AVD REVUE.
Z použitých pramenů
Bílek, J Bílá místa české historie, 4. a 5. díl, Knižní klub, 2015 a 2018.
Hořejš, Hora, J.: Toulky českou minulostí, XIV. díl, 2016.
Kovtun, J.: Masarykův triumf, Odeon, 1991.
Kratochvíl, J. V.: Evropa tančila valčík, Daranus, 2014.
Vybrané texty z webových stránek:
* Český rozhlas: www.rozhlas.cz
* Lidové noviny, deník: www.lidovky.cz
* Válka, server o vojenství a historii: www.valka.cz
* Vojensko-historický ústav (VHÚ) Praha: www.vhu.cz
* Vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky:
„Moderní dějiny“: www.modernidejiny.cz
Výběr z digitalizovaných fondů Kongresové knihovny USA ve Washingtonu týkajících se především Emanuela Vosky a jeho působení tamtéž (po r. 1990, PR.)
REDAKCE
[1] Část textu „úvodem“ není součástí původní neoficiální soukromé přednášky autora JN přednesené ke stému výročí vzniku Československa 28. října 2018,
poznámka redakce (dále jen PR).
[2] Viz například (PR): Elznicová Mikesková, M. (ředitelka muzea): Muzeum TGM,
IN: www.muzeumtgm.cz
[3] Viz např. (PR): Ivanov, M.: Tajemství RKZ, Praha, 1969.
[4] Viz např. (PR): Polesný, V. (režie): Zločin v Polné (film),
IN: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10430569618-zlocin-v-polne/214512120250001
[5] R-U – zkráceno z Rakousko-Uhersko, PR
[6] Kovtun, J.: Masarykův triumf, Praha, 1991.
[7] Broklová, E. (předsedkyně Masarykovy společnosti: TGM politikem,
IN: https://masarykovaspolecnost.cz/zivotopis/tomas-garrigue-masaryk-politikem
[8] ČSNR – Československá národní rada, Paříž, 1916, PR
[9] Viz např. (PR): Černý, O. (ředitel sítě Českých center): La Nation tchèque, zapomenutá kapitola zrodu Československa (záznam debaty), IN: http://www.czechcentres.cz/ program/detail-akce/la-nation-tchque-zapomenuta-kapitola-zrodu-cesko-s/
[10]Viz například (PR): Veselý, J.: Toulky českou minulostí, 931. schůzka: Mým hlavním úkolem je chránit mé národy před jejich politiky, www.rozhlas.cz,
[11]Viz například (PR): Němec, V. – Gemešová, H.: Třicetiletá válka, www.dejepis.com,
IN: http://www.dejepis.com/ucebnice/tricetileta-valka/, PP
[12]Viz například (PR): Zídek, P.: 1910–1919: počátek věku extrémů, www.lidovky.cz,
IN: https://www.lidovky.cz/noviny/1910-1919-pocatek-veku-extremu.A070921_000142_ln_noviny_sko, 21. 9. 2007
[13]Viz například (PR): Kačer, M.: Schlieffenův plán, www.palba.cz,
IN: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=213&t=2675
[14]Viz například (PR): Knížek, A. (ředitel VHÚ): Britští vojáci ve zničeném belgickém městě Ypres, www.vhu.cz, IN: http://www.vhu.cz/exhibit/britsti-vojaci-ve-znicenem-belgickem-meste-ypres/
Přidej komentář jako první k "První světová válka a vznik Československé republiky"